Bezpečnou formou zprostředkování zážitku bosé chůze jsou tzv. Stezky pro bosé nohy. Jde v podstatě o ohraničený povrch cesty, upravený přírodním materiálem (šišky, písek, oblázky, kůra, jehličí, kamínky, větvičky apod.) tak, aby poskytl bosým chodidlům rozličnou škálu hmatových a stimulačních vjemů. Zároveň se intenzivněji procvičuje udržování rovnováhy na různých materiálech – pevné a oblé, pevné se spárami, sypké a hluboké (se zabořením končetiny), sypké a zrnité apod.
Významné je také estetické hledisko. Při vhodně zvoleném obrubníku a povrchu je chodník příjemný nejen chodidlům, ale stává se zajímavým, oku lahodícím architektonickým prvkem.
